Článek o zvěři

Před nedávnem jsem si vyslechl zajímavý rozhovor mezi zkušenými myslivci a jejich novým mladším nástupcem. Pro nemysliveckou veřejnost je to čtení o práci myslivců pro zvěř, o které mnoho lidí nemá ani potuchy.

Koho že to jdeme krmit?
Tady do těch pytlů naložíme tzv.zadinu, což je pšeničný odpad od mlátičky, který chutná zejména bažantům.
A koroptvím, dodávám zasvěceně a ochotně držím pytel.
My tu žádné koroptve nemáme. Ty si je asi pleteš se slepicemi od bažanta.
Že já jsem kromě toho pytle nedržel i pusu. Zdá se, že mé znalosti mají trhliny, což se potvrdilo hned  dalším dotazem. A co nabalíme pro vysokou?
 Vysokou? Tak tu tady také nemáme.
Ale, vždyť já tu každou chvilku zahlédnu nějaké srnky?
Srnčí ale není přeci vysoká. Vysoká je např. jelen nebo daněk a ty tu opravdu nemáme.
Dobře, co tedy máme pro srnky, které patří do drobné spárkaté zvěře? Rychle opravuji svůj omyl.
Samozřejmě seno. Potom smícháme zadinu s ječmenem pro bažanty a zajíce. No a přidáme pár klásků uzrálé kukuřice do zásypů. 
Kde máme pšenici ? Ptám se.
 Pšenice nedělá snčí zvěři dobře.
Proč?
Obsahuje příliš mnoho lepku a srnčí z něj má zažívací potíže. Někdy tak závažné, že dochází k úhynu.
A kamennou sůl nebereme?
U každého krmelce máme solniska, kam sůl průběžně po celý rok doplňujeme. Kamenná sůl je pro spárkatou zvěř  nezbytným zdrojem důležitých minerálů.
My jsme jako děti pro ně sbíraly a sušily žaludy a kaštany.
Přesušené žaludy jsou  pro srnky moc tvrdé.  Namísto sušení  je lepší zahrabat je do slabé vrstvy země a odtud je postupně odebírat. Tím se zachová jejich přirozená vlhkost a šťavnatost. To my ale neděláme. Necháváme to na zvěři, která si tyto pamlsky většinou dokáže vyhrabat sama.
Tady ta zadina je vlastně odpad, tak to jej asi dostáváte od zemědělců zadarmo, že?
No, kdysi tomu tak bylo, ale dneska už je jiná doba a i tento odpad si musíme kupovat.
Kde na to berete? 
V našem sdružení je přes 30 členů, každý musí zaplatit ročně členský příspěvek a každoročně vyděláme něco při pořádání Mysliveckého plesu, zvěřinových hodů, Dětského dne s myslivci a jiných akcích pro veřejnost. Letos jsme uspořádali dvakrát zkoušky pro lovecké psy. Nějaká korunka přijede i za pronájem naší myslivecké chaty. Kromě toho máme také dotace na myslivecká políčka a za prodej odchovaných bažantů.
To asi není mnoho, pomyslím si, a sleduji, jak pánové nakládají těžké pytle s krmivem do auta, podepíšou se do sešitu, kde se každý víkend registruje krmení a vyrážíme do honitby. Jsem už jako rampouch a to ještě vůbec netuším, kolik krmelců budu muset navštívit?
Pro spárkatou zvěř máme 12 krmelců a pro bažanty a zajíce 16 zásypů.
A už je to jasné. Dneska zmrznu. Soukám se  do další vypůjčené  vrstvy oblečení a  myslím už  jen na čaj po návratu do chaty.
 V revíru máme přes 100 kusů srnčího, což je na bonitu naší honitby ideální a srčí se smí lovit od 16. května.
A není vám těch krásných zvířat líto? Staráte se o ně, vypipláte je a pak je klidně zastřelíte?
Líto nám to být nesmí. Do péče o zvěř patří i  odstřel, který je nutný pro zachování zdraví každého druhu v ekologicky vyváženém počtu. Správný myslivec  nikdy nezastřelí zdravý, chovný kus. Na odstřel jsou jen slabé, zakrnělé, nebo poškozené kusy, což myslivec snadno pozná.
Srnčí se loví individuálně, ale na zajíce a bažanty se pořádají přímo hony?
Na zajíce už dávno ne. Zajíců je tak málo, že se už nejméně 20 let střílí pouze do tomboly Mysliveckého plesu. Bažantí slepice nestřílíme nikdy a kohoutů je v přírodě, bohužel, také čím dál méně. Střílejí se pouze bažantí kohouti odchovaní v našich voliérách.
Čím to, že je této zvěře tak málo?
Špatné klimatické podmínky. Kruté zimy a deštivá jara. Kuřátka nastydnou a uhynou. A když neuhynou, tak je uloví dravci, jako je jestřáb, káně, liška nebo straky, které si smlsnou i na zajíčkovi. Proti jestřábůma káňatům jsme úplně bezmocní, neboť jsou zákonem, pod hrozbou  pokut,  přísně chráněni. Tak se nám tu pohodlně  rozmnožují a pořádají hody v našem rovinatém revíru, kde mají drobnou zvěř jako na talíři.
A co řidiči? Často vídávám na silnicích stopy po střetu aut se zvěří.
Ano, zaznamenáváme velký úbytek zvěře, která  zahyne pod koly aut. Snažíme se pokládat pachové nástrahy podle hlavních cest a tím hlavně spárkatou zvěř chránit před auty. Dalším vážným důvodem  je rozsáhlá zástavba zemědělské půdy, s čímž je nutně spojená likvidace porostů.
Kdy a jakou škodnou zvěř máte povoleno lovit?
Na to jsou jasná pravidla. Celoročně se smí střílet pouze liška. Ostatní škodná zvěř, kam u nás patří např. kuna, straka obecná, vrána obecná, prase divoké nebo jezevec, mají dobu lovu v přesně určeném ročním období.
Rád chodím do lesa se psem, mám se bát, že tu narazím na nějakého rozdivočelého kance, nebo jezevce?
To se neboj, ti  si dají dobrý pozor, aby se ti vyhnuli. A drobná zvěř se snaží před  tvým psem rychle prchnout už na dálku, když tě vidí. Nejhorší je, když pes prohání spárkatou zvěř. Což zejména v zimě u srnek nevidíme rádi. Pejskaři z toho mají často legraci, jak ten jejich miláček prohnal srnku a vůbec si neuvědomují, že přehřátá a vyčerpaná srnka pak někde padne do sněhu, nastydne a uhyne, popřípadě si poraní běhy o zmrazky, což často čteme v pobarvených stopách.
Souhlasím, vychovaní psi do lesa jedině u nohy a ti ostatní na vodítku. Zrovna nedávno jsme tu měli smutný případ, kdy nám jeden ridgeback  strhl krásného, zdravého srnce.
V průběhu dopoledne jsme se přesunuli od krmelců z lesa Tuří nad Rohenice k Třešinkám, kde bývaly na stráních ovocné stromy. Zde pozoruji veliké změny v porostu. Vůbec to tu nepoznávám. Stromy, které si  pamatuji z dětství, jsou vykáceny a  je tu spousta neproniknutelných houštin. Mají takové radikální změny porostu vliv na lesní zvěř?
Hustý, nízký, porost je pro drobnou zvěř mnohem lepší, protože mají výborný kryt pro zahnízdění a lépe se tam kryjí před predátory.
Lesníci a myslivci pracují na jednom „pracovišti“.  Spolupracujete spolu? 
Já bych tomu spolupráce zrovna neříkal. Lesníci  sledují zejména to, aby jim zvěř neokusovala mladý porost, čemuž mají zabránit speciálními nátěry stromků proti okusu.  Když k němu přesto dojde, tak nám dávají za vinu, že máme zvěře nad stav a mohou nás za to i pokutovat.
Vychováváte si své nástupce? Máte budoucí myslivce mezi dětmi?
Bohužel ne. Většina našich členů jsou pokračovatelé svých předků. Myslivost se v naší obci většinou předává z generace na generaci. Ti starší jsou ti nejlepší učitelé. Při Dětském mysliveckém dni, který každoročně pořádáme se snažíme v malých dětech probudit zájem o přírodu kolem nás. Tak časem uvidíme, jestli mezi nás příjde další pokračovatel myslivosti. 

U toho mě napadá jediné - kéž by takových dobrých učitelů a jejich nadaných žáků bylo  více, a nejen v myslivosti.

Pánové, díky. I já jsem se něčemu přiučil a s povděkem jsem strávil čas ve společnosti nezištných lidí, kteří se na úkor svého pohodlí, času a financí starají o to, abychom se nechodili i na lesní zvěř dívat pouze do ZOO.