Pozvání na hon
Po dobu trvání myslivosti v Čechách je odnepaměti zaběhlá tradice zváti na hon kamarády myslivce z okolních spolků. Je pěkné se sejíti k společnému lovu a poté se při poslední leči pobaviti o prožitých zážitcích. Pozvání se provádí ručně vyplněnou písemnou pozvánkou s mysliveckými motivy. Každý, kdo se účastní společného honu, měl by dodržovati toto desatero, které vyšlo již v roce 1946 na tehdejších pozvánkách k honu.
DESATERO MYSLIVECKÉHO CHOVÁNÍ
-
Jen hosté na hon vítáni. Nelze-li Ti přijít, pospěš se omluvit.
-
Dostav se dochvilně, nezapomeň honební a zbrojní lístek. Zbraň, náboje a výstroj buďte v pořádku.
-
Chovej se nenáročně, nenápadně, jednej a mluv tak, jak žádá myslivecký mrav.
-
Podřiď se celku, dbej vzájemné úcty a věz, že spolulovci mají stejné nároky i povinnosti jako Ty.
-
Dbej zájmu hostitelova a pokynů vedoucího. Přispěj ochotně k udržování lovecké kázně i pořádku a tím k úspěchu. Nehašteř se, nereptej a nekritisuj, vlastní zájem celku podrobuj.
-
Pomni, že zvěř je tvorem božím jako Ty a že šetrnost k ní je měřítkem lidské i Tvé kultury. Střílej proto šetrně a především nikoliv daleko.
-
Střelcova hlavní ctnost je trvalá opatrnost. Za každý i bezděčný výstřel jsi sám odpovědný, i kdybys byl sebevýše pojištěn.
-
Ručnici i nenabitou ohleduplně nos, a to vzhůru hlavněmi. Nabíjej teprve na stanovišti a po každé leči náboj vyjmi. Nestřílej do leče a ne před zahájením a po odtroubení. Zalícenou zbraní sousedy a okolí neohrožuj. Střílej na zvěř jen ve vlastním úseku. Za mrazu, náledí, proti vodě a při nízko táhnoucí pernaté opatrnost zvyšuj.
-
Dobrá mysl jest mysliveckou zdvořilostí, skromnost nejvyšší ctností. Uchovej obě i pro poslední leč.
-
Myslivost je ukázněným lovectvím. Poučuj se od zkušenějších.
LOVU ZDAR